Pozděchovský sbor byl původně vyznání augšpurského. Vznikl oddělením od sboru
jasennského, a to po ustavujícím dekretu císařské rady, ze dne 10. října roku 1869. A tak
se hned začalo s přípravou ke stavbě kostela i fary, aby se s nadcházejícím jarem mohly
tyto stavby zahájit. Stavba fary byla do konce roku 1870 téměř hotova a první
pozděchovský farář, Jan Čéšek, který zatím bydlel v pronájmu, se mohl nastěhovat.
Téhož roku 1870 se 25. září uskutečnilo posvěcení základního kamene ke stavbě kostela.
Stavbu tohoto kostela řídil chvalně známý stavitel Michal Urbánek ze Vsetína. Ještě
v tomto roce, sbor dostal od Gustav – Adolfských spolků dar, a to kalich a paténu.
Církevníci se přičiňovali co mohli. Přicházelo i mnoho darů, a tak po 4 letech, roku 1874,
byla hrubá stavba kostela hotova. Celkový náklad na stavbu vynesl 23 tisíc zlatých, ale
sboru zůstaly obrovské dluhy. V tomto roce byl také namalován oltářní obraz „Poslední
večeře Páně“. Obraz namaloval malíř Linchman. Během let 1875 až 1888 byly zakoupeny
varhany, které byly vyrobeny v Novém Jičíně, také bylo dohotoveno i vnitřní zařízení
kostela. V roce 1889 veliké sucho zmařilo všechnu úrodu. Byla obrovská bída, lidé byli
vyčerpaní ze svých sil, bylo třeba opravit kostel i faru, nebylo ještě zvonů, avšak přes
všechnu tíži byla v tomto roce opravena fara i kostel a okna i dveře nanovo natřena. Hned
následujícího roku, po velkém krupobití, byla střecha na faře úplně rozbitá a okna na faře
i kostele vytlučená. Za velké podpory ze zahraničí sbor všechny škody opravil a ještě
mohl pořídit 3 krásné bronzové zvony. Každý z těchto zvonů nesl název – největší víra,
druhý láska a nejmenší naděje. Rok 1891 byl dalším rokem bídy a utrpení. Po přívalech
krup a následující povodni, musela být fara opět překryta, aby se předešlo dalším ztrátám.
V roce 1892 za pomoci Gustav - Adolfského spolku, byl zakoupen grunt v Prlově, který
byl užíván duchovními správci. V příštím roce byl kostel přikryt plechem. Rok 1895 byl
rokem radostným. Všechno bylo konečně po 25letém úsilí uděláno a sbor se chystal ke
slavnosti posvěcení chrámu. V roce 1903 obdržel sbor ze zahraničí krásnou křtitelnici a
křestní nádobí a ještě toho roku byly zakoupeny věžní hodiny.
… a tak bych mohla pokračovat, rok po roku, přes těžká léta první světové války, kdy
v roce 1917 nám byly zrekvírovány dva větší zvony, víra a láska…
Byly to těžké okamžiky, když 6. září, skoro ráno, ještě než přišli tesaři zvony sundat,
zvonily všechny tři do dalekého okolí. Kdo je slyšel, každý se chvěl, naposled slyšeli
jejich krásnou hudbu. V prosinci byly ještě zrekvírovány všechny píšťaly z varhan.
Příštího roku 1918 sbor pořídil nové ocelové zvony, které se s těmi minulými nedaly
vůbec porovnat. A tak každý následující rok, až do dnešních dnů, má své radosti i svízele.
Hlavní obce našeho sboru jsou: Pozděchov, Prlov a Bratřejov. K nim náleží ještě 28 vesnic
z okolí, vesměs katolických. Území sboru se od založení nezměnilo. Hřbitov byl založen
roku 1870 a je na něm pochován první pozděchovský farář Jan Češek, kde mu vděční
farníci nechali vystavět pomník.
Ve sboru působili tito bratři faráři: Jan Češek, Jan Jiří z Kreiczů, který byl v té době
seniorem, dále Josef Lukášek, Pavel Hajnoczi, Vilém Řehák, Jan Nechanický, Josef
Kopřiva, Jan Škubal, Jaroslav Voda, Vlastimil Kovář, Jiřina Kovářová, Miloš Vavrečka a nynější bratr
farář Jan Lukáš.
Kdo se chce o historii sboru dovědět víc, najde to v nové publikaci o dějinách sboru, která
nese název „Dějiny evangelické církve v Pozděchově, 2020“.
sepsala Milada Tomaníková