Kázání: Abeceda (Ž 25)

Pozděchov 6. 9. 2026

¹ Davidův. K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši,
² v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají.
³ Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou.
⁴ Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.
⁵ Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe.
⁶ Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.
⁷ Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine.
⁸ Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.
⁹ On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě.
¹⁰ Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví.
¹¹ Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká.
¹² Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit.
¹³ Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi.
¹⁴ Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.
¹⁵ Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.
¹⁶ Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený.
¹⁷ Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí.
¹⁸ Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy.
¹⁹ Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí.
²⁰ Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě.
²¹ Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe.
²² Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!

Milí bratři, milé sestry,

chtěl jsem si pro vás na začátek školního roku připravit nějaké pěkné školní kázání. Ovšem problém je v tom, že v Bibli se o škole vůbec nepíše. Ačkoliv přísně vzato v Českém ekumenickém překladu, ze kterého čteme v kostele, byste slovo „škola“ jednou našli, a sice ve Skutcích 22,3, kde Pavel o sobě říká:  „…ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamalielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich ot-ců“ (Sk 22,3) Jestliže se však podíváte do řeckého znění, zjistíte že výraz „škola“ překládá obrat „u Gamalielových nohou“. Celkem vzato je však učení a učení se důležitým tématem Bible, a hlavně pak moudrost – vždyť v Bibli jsou celé knihy, jako Přísloví, Kazatel nebo Jób, označované jako mudroslovné. Už jen samotný fakt, že dnes máme Bibli, je důkazem, že ve starém Izraeli byli vzdělanci a intelektuálové, kteří ji po staletí sepisovali a sestavovali, a hlavně opisovali. Takovým intelektuálem par excellence byl ve starověku právě písař. Od jistého okamžiku se bez nich žádný král, ani žádný stát neobejde. Natolik se liší náš svět od toho starého, že je celkem obtížné si byť jen představit, že by číst a psát uměla jen malá skupina privilegovaných – dnes je díky povinné školní docházce každý z nás tak trochu písař. Velký rozdíl je také v tom, kolik máme knih. Mít knihu byla před vynálezem knihtisku vzácnost, někdo ji musel přece vlastnoručně opsat. To nás přivádí opět k písaři, a protože takový pergamen a inkoust byly drahé, nesvěříte opis knihy jen tak někomu. Musí to být písař zkušený a zručný. Kdepak na pergamen a papyrus mohl psát jen ten, u něhož byla velká šance, že to nezkazí. Jinak se psalo na hliněné střepy, kterých bylo všude dost. No a tak, když jste dobří v psaní a opisujete nějakou knihu a přemýšlíte nad tím, co píšete, (a ne jen, že malujete písmena) a potom třeba ještě několikrát, tak se stanete odborníky na její obsah. Takto vás pomalá práce opisovače nutí být s textem, který píšete a promýšlet ho mnohem více, než když jej pouze přelétnete očima. (Proto se také ve škole dává za trest něco opisovat.) No, a jestliže si vybavujete, jak se Ježíš pořád hádá s nějakými zákoníky, tak to jsou právě tihle lidé, kteří opisovali knihy Mojžíšova zákona, Tóry, takže se z nich stali jejich znalci.

Jak přesně vypadala výchova písařů ve starém Izraeli nevíme, ale můžeme se domnívat, že hlavním předpokladem pro jejich budoucí úspěšnou kariéru bylo podobně jako pro dnešní školáky osvojit si co nejdříve abecedu. Z času a místa starého Izraele známe několik starých abecedářů, jedná se o kameny, do kterých je vyrytá abeceda, A když nad tím tak přemýšlíte, není abeceda něco úžasného? V případě hebrejštiny máte k dispozici v podstatě 22 písmen a popíšete pomocí nich celý svět. Pomocí nich můžete napsat slovo láska nebo maminka, ale také mikromanagement, daňové přiznání, centrifuga nebo barbershop. V tomto typu myšlení jsou písmena základní stavební kameny celého světa. Trochu jako kdyby písmena byly chemické prvky, kterých je také celkem omezené množství, a skládá se z nich celá takřka nekonečně rozmanitá skutečnost okolo nás. Jen si to vezměte, prakticky totožné chemické prvky, skoro stejné molekuly, ale na jedné straně vám vypadne Tomáš Halík, a na druhé straně třeba nějaký ministr zahraničí, jehož jméno jsem zapomněl.

Možná se právě ptáte, proč to všechno říkám, a jak to souvisí se čteními z Bible, která jsme slyšeli. Říkám to proto, že dnešní kázání je o abecedě. Zvolil jsem téma tak prosté, aby ho pochopili i prvňáci. Jak to souvisí se žalmem 25? Naprosto zásadně. Hned vám řeknu proč. Až se vás někdo doma nebo kdekoliv zeptá: A o čem to kázal ten nový farář? vy řeknete: „O alfabetickém akrostichu.“ Oni řeknou: „Cože“? A vy na to odpovíte: „Zní to možná složitě, ale je to úplně prosté. Alfabetický akrostich znamená, že řádky nějaké skladby začínají písmenem podle pořadí abecedy. První řádek je na A, druhý na B, třetí na C a tak dál.“ Žalm 25 je právě takový alfabetický akrostich, samozřejmě s hebrejskými písmeny. Někdo ho složil tímto způsobem zřejmě zcela záměrně. Když jsme žalm slyšeli, tak tato jeho vlastnost samozřejmě nejde poznat, český překlad tuto abecední stavbu nezachovává, ale v tištěné Bibli máte před každým veršem v závorce písmena alef, bet, gimel a tak dál. Ten, kdo tento žalm tvořil nejspíše chtěl, aby nějak zrcadlil celek a harmonii světa. Nakonec dá se namítat, že ani Žalm 25 není dokonalý, chybí v něm například řádek na písmeno waw i písmeno qof, zato písmenem reš začínají dva řádky, a za poslední písmeno je doplněn ještě jeden řádek na písmeno pe. Ale co se dá dělat. Pozoruhodné je také to, jak moc tento žalm hovoří o učení: Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.⁵ Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása; ⁸ Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. ⁹ On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. Vidíte, samé učení, vyučování, ukazování cesty. A k tomu ještě střed žalmu je na prostřední písmeno abecedy je lámed. Písmeno lámed (někdo je má na kartičce) vypadá jako pastýřská hůl, ale zároveň sloveso la-ma-da znamená učit. Současně je Žalm 25 také hodně o chybách. Ten prostřední verš je pokorná prosba: Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. (v. 11) Když jsem byl onehdy v pozděchovské škole, zaujal mě na chodbě nápis: Chyba je tvůj kamarád. Myslím, že žalmista by s tímto tvrzením nesouhlasil. Vždyť chyba až příliš odpovídá tomu, co se v Bibli míní slovem hřích. Když zkoumáme nejpůvodnější významy slov, která v hebrejštině označují hřích, pak je to „minutí se cílem“, nebo když se něco vylomí nebo když se něco překroutí. Navíc za chyby se platí, někdy vás mohou stát i život. Může to být chyba při řízení, chyba při horské túře a podobně. Pavel v listu Římanům píše jasně: Mzdou hříchu je smrt. (Ř 6,23a) Ježíš Kristus kvůli chybám ostatních zemřel. Mnohem více bychom mohli souhlasit s jiným tvrzením ze školní zdi, a sice: Chyba je důležitá. Když něco pokazíme, máme před sebou dvě krajní možnosti, tou první je to, co se stalo bagatelizovat: vždyť o nic nejde, nic se nestalo, je to v pohodě. Tou druhou krajností je nad svými chybami propadnout beznaději: zase jsem to zkazil, jsem k ničemu, nikdy mě nikdo nebudeme mít rád. Právě pádu do zoufalství chce zřejmě zabránit školní nápis: Chyba je tvůj kamarád. Bible ovšem říká ještě něco jiného, oproti zlehčení a popírání hříchu na jedné a proti beznaději a zoufalství na druhé straně staví naději. Naději, že mi může být odpuštěno. Chyba tu s námi je a zůstává, náš hřích napáchal škody a často není v našich silách je beze zbytku odčinit, ale Bůh nám dává šanci uznat velikost a vážnost našeho pochybení, ohlédnout se za sebou kriticky a začít znovu. Protože máme naději, že to poslední, co bude rozhodovat není náš hřích, ale Boží láska, která je větší. Ví o tom i žalmista, když říká: Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. Nakonec, chybám se ani při nejlepší snaze při tom, co děláme a žijeme nevyhneme, ale nemusí nás to děsit. Jak dobře napsal Doktor Martin Luther: Pecca fortiter Hřeš odvážně sed crede fortius ale ještě silněji věř.

Můžeme říct, že Žalm 25, na první poslech nebo i pohled třeba nepůsobí nějak mimořádným dojmem, ale když člověk podstoupí tu námahu, zjistí, že je mnohem zajímavější a promyšlenější, než by se mohlo zdát. Vlastně tím, že zahrnuje celou abecedu usiluje v jistém smyslu o dokonalost, ale i tato snaha je poznamenaná chybami – hříchem, ale přece. A jestliže tohle platí o Žalmu 25 vytvořeném křehkýma, gramľavýma rukama lidí, co teprve Bůh, o kterém Bible svědčí? Jak ten nás ještě dovede překvapit, když třeba už od něj nic nečekáme. Co ten ještě v sobě ukrývá a má pro nás připraveno.

Ještě byste se mohli zeptat, jak to vlastně všechno souvisí s Ježíšem a naším prvním čtením. A já vám řeknu, že naprosto. V prvním čtení jsme slyšeli, jak Pán Ježíš šel v neděli do kostela, tedy vlastně v sobotu do synagogy, vzal si svitek s knihou Izajáš a četl. Vidíte? Je sice pravda, že Pán Ježíš kázal negramotným rybářům a chodil různě po hospodách, ale také uměl číst a byl mnohem blíže tomu intelektuálnímu světu, o kterém jsme mluvili, než bychom možná čekali. Ostatně proto tak é se s ním zákoníci také pořád o něčem hádali.

A ještě jedna věc. Víte, co o sobě Ježíš Kristus říká v knize Zjevení? Říká: Já jsem Alfa i Omega. (Zj 22,13) Tedy Ježíš je vlastně abeceda. Já jsem Á i Zet nebo Žet. Když to domyslíme, znamená to, že Ježíš je těmi základní prvky celého kosmu. To na něm a jeho příběhu stojí celý náš svět. Znamená to, že celý svět drží vlastně dohromady jen díky Boží lásce a oběti pro nás. A jestliže je to takhle, tak máme vlastně vyhráno.

…

Pane Bože, prosím veď i nás cestou své pravdy a vyučuj nás. Neztrácej s námi trpělivost. Vždyť ty jsi dobrotivý, přímý, proto ukazuješ hříšným cestu. Amen.